Proč si některých věcí začneme vážit teprve tehdy, až je začneme ztrácet, nebo je ztratíme úplně?

Proč si některých věcí začneme vážit teprve tehdy, až je začneme ztrácet, nebo je ztratíme úplně?

Určitě vás taková otázka už mnohokrát napadla a možná někteří z vás takovou zkušenost prožili na vlastní kůži. Jiní si možná řeknete, že je to přeci úplně normální. Je to opravdu normální? Proč si nedokážeme vědomě užívat věcí, lidí, vztahů a zdraví tenkrát, když je máme? Spoustu věcí bereme mnohdy, jako samozřejmost a nevěnujeme jim dostatečný čas a pozornost?

Když jsem byla dospívající dívka, bydlela jsem nějaký čas u babičky, abych jí trochu ulehčila život, když dědeček zemřel a zůstala sama. Bydlela ve druhém patře a velmi špatně chodila. V té době jsem měla plnou hlavu školy, kamarádů a zábavy, a přestože jsem babičce pomáhala se vším, co bylo potřeba, volný čas jsem s ní netrávila.  A najednou tady také nebyla a už nešlo vůbec nic vrátit. Bylo mi to hodně líto, že jsem jí nevěnovala trochu více času, nehrála s ní karty a neluštila křížovky…

Později jsem se stala maminkou a měla děti jedno po druhém, a přestože byly čtyři, stejně hodně rychle vyrostly a postupně „vyletěly z hnízda“. A já si dneska říkám, musela jsem mít stále uklizený dům, umytá okna, pěknou zahradu, anebo jsem měla více času trávit s dětmi, když o to ještě stály.

Myslím, že jsem se poučila a dneska se snažím se svým časem, energií a pozorností nakládat mnohem vědoměji. Vážím si každé chvíle, kdy mohu být se svými rodiči, se svými velkými dětmi, vnoučkem i přáteli. Nejvíce si ovšem vážím mého zdraví a začala jsem se o ně mnohem lépe starat, abych zase později nemusela litovat.

Co jsem změnila, nebo co dělám jinak?

  1. Zlepšila jsem svůj životní styl a stravovací návyky. Piju více čisté vody, jím pravidelně pestrou stravu, plánuji a chystám si, co budu jíst, cvičím několikrát za týden a začala jsem dokonce pravidelně běhat.
  2. Snažím se hodně času trávit venku na sluníčku a na čerstvém vzduchu. Běhám, chodím po horách a velmi ráda vozím v kočárku vnoučka. Baví mě i práce na zahradě nebo procházky se psem s naší Mégan.
  3. Naučila jsem se říkat NE a dokonce delegovat některé úkoly a povinnosti na druhé, jak v práci, tak doma.
  4. Konečně umím odpočívat, tzn., že když se rozhodnu, že budu s knihou na lehátku na zahradě odpočívat, tak doopravdy odpočívám a už neřeším, že mám někde koš s nevyžehleným prádlem nebo špinavé auto a už na to ani nemyslím.
  5. Začala jsem trochu pomáhat lidem, kteří o moje rady a zkušenosti stojí. Stala jsem se koučem zdravého životního stylu a pracuji, jak ve fyzickém wellness centru, tak i prostřednictvím internetu a online programu. Tato aktivita mě nejen velmi obohacuje, ale také mě udržuje stále v tom správném směru a nedovolí mi zlenivět, protože, to, co lidem říkám, musím také dělat. To by jinak nešlo.

Komentáře